Osobní styk
rodiče s dítětem
(§887 – §891)
Autoři zákona často uvádějí, že NOZ chrání toho slabšího.
Avšak při svěřování dětí do péče,
při styku rodiče s dítětem nebo při určování otcovství je tím „slabším“ většinou otec.
Otce ale nikdo v NOZ nechrání!
„Styk s dítětem je stále vnímán jako právo, nikoliv jako povinnost.
Rodič se s dítětem stýkat může, ale nemusí.
Stejně tak veškeré náklady, které se stykem souvisejí, půjdou k tíži tohoto rodiče (otce).“
Styk s dítětem
NOZ hlouběji upravuje práva druhého rodiče, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, na osobní styk s dítětem, i práva dětí stýkat se svými rodiči.
Tento styk, narozdíl od péče, není možné svěřit jiné osobě.
Místo styku
Nově může soud v rozhodnutí o úpravě styku určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má nebo nemá dojít. Může vyloučit určité konkrétní místo, dům nebo byt, nebo naopak místo určí – mediační instituce, odborné poradenské zařízení, apod.
„Pro laiky, kteří ještě nepřišli do kontaktu se soudní mocí, je nutné vysvětlení.
Stykem s dítětem se nemyslí pohlavní styk, ale setkání dítěte s vlastním rodičem poté, co soud tomuto rodiči znemožnil své vlastní dítě vychovávat.“
Osoby při styku
Obdobně může soud určit osoby, které se smějí, popř. nesmějí styku účastnit. Např., že ke styku nemá být oprávněný rodič provázen některými členy své rodiny (svoji matkou, tetou, sestrou, apod.).
Příprava ke styku
Zákon nyní výslovně uvádí soudní praxí dovozený stav, že rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a s druhým rodičem spolupracovat.
Co když to rodič dělat nebude, již zákon neuvádí…
Narušování styku
NOZ ukládá rodičům povinnost zdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje (např. programování dítěte proti druhému rodiči).
Co když to rodič dělat nebude, zákon opět neuvádí…
Bránění ve styku
Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
NOZ v podstatě kopíruje původní ZoR, kde toto ustanovení bylo českými soudy ve velkém ignorováno.
Dohoda o styku
Dle NOZ se má rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič, který dítě v péči nemá, dohodnout o styku s dítětem.
Teprve v případě nedohody, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví.
Ustanovení kopíruje původní ZoR, a to i přes to, že se právě tato část v praxi často míjí účinkem, neboť matka má dítě v péči, a proto i matka diktuje podmínky: „Otče, ber nebo nech!“. O nějaké dohodě nemůže být ani řeč.
Ustanovení kopíruje původní ZoR, a to i přes to, že se právě tato část v praxi velmi často míjí účinkem, neboť matka má dítě v péči, a proto i matka diktuje podmínky: „Otče, ber nebo nech!“ Otec nemá navybranou. Chce-li dítě alespoň vídat, musí brát co je mu nabízeno.
Soudy často matce nahrávají a styk s otcem záměrně neřeší. O nějaké dohodě proto nemůže být ani řeč.
„Uzákoněná dohoda o styku, která nepotřebuje schválení soudu, je krásnou ukázkou síly ženské části populace ovlivnit společnost.
Žena žádá dítě a peníze, obé je třeba stvrdit soudem, aby při případném neplnění ze strany muže se bylo o co opřít. Styk s dítětem je primárně určen pro muže, nikoliv pro ženy, není tedy třeba cokoliv soudně deklarovat.“