Úprava poměru nezletilých děti pro dobu po rozvodu manželství, neboli opatrovnické řízení, nově i úprava výkonu rodičovské odpovědnosti. Nejpodstatnější část rozvodu, kde se stát snaží zjistit zájem dítěte a rozhodnout v jeho prospěch.
Následující část je více méně teoretická. Budou zde citována zákonná ustanovení, podle kterých by soudy měly postupovat. Bohužel, v praxi tomu tak není. Soudy velmi často postupují podle zažitých stereotypů a modelů typu „dítě patří matce, otci náleží povinnost hradit výživné“, nebo jak právníci říkají ustálené soudní praxe.
Úprava práv a povinností rodičů k nezletilým dětem po rozvodu manželství podléhá od 1. ledna 2014 Novému občanskému zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „NOZ“), který až na drobné jazykové nuance kopíruje původní zákon o rodině č. 94/1963 Sb. (dále jen „ZoR“). Konkrétními změnami, které NOZ v této oblasti přináší, se přehledně věnujeme ZDE.
Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství upravuje NOZ v části §906 – §909. Pokud se Vám některá zákonná ustanovení budou jevit krkolomná, nejasná nebo dokonce protichůdná, nejedná se o zdání, tato část zákona skutečně neoplývá přílišnou kvalitou zpracování. Právě proto jsme podstatné skutečnosti v zákoně zvýraznily (např. věnujte pozornost slovíčku může, pokud soud něco může, je zcela na jeho úvaze, zdali tak i učiní, soud může, ale nemusí).
Pravidla úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti
Před rozvodem manželství soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů pečovat o dítě s uvážením zájmu dítěte (první věta §906 odst. 1 je duplicitní k §755 odst. 3). V §906 odst. 1 se klade důraz na dohodu rodičů při výchově dítěte po rozvodu manželství. Soudu se ukládá povinnost přijmout dohodu rodičů (souhlasné stanovisko rodičů) s výjimkou případů, kdy by se taková dohoda odchylovala od zájmu dítěte. Paragraf 906 odst. 2 pak kopíruje ZoR, kde soud může, ale nemusí, přímo schválit sjednanou dohodu rodičů. Soud by měl při svém rozhodování vzít v úvahu i vazby dítěte na jeho nejbližší příbuzné, to jest kromě rodičů, i na sourozence a prarodiče – pokud je to v konkrétním případě vhodné a možné.
|
§906 [výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství] §906 (1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. §906 (2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte. |
Co to je onen tajemný zájem dítěte, který dává soudu volné ruce k obhajobě svého rozhodnutí, se však ze zákona nedozvíme. A tak i nadále budeme svědky tragikomických situací, kdy jedno jediné dítě bude mít několik zájmů, podle toho, zda je posuzuje matka, otec, opatrovník a nebo soud. Dokonce i Ústavní soud ve svém Usnesení (sp. zn. II. ÚS 3588/12) píše, že je možné, aby každý spatřoval zájem dítěte někde jinde:
„Nejlepší zájem dítěte může být nalezen někde úplně jinde, než ho shledávají rodiče, či jeden z nich.“
To je zajisté možné, ale vážení soudci již neuvádí, kde je třeba takový zájem hledat, neboť ani starý zákon o rodině tento termín blíže nespecifikoval. Domníváme se, že zájem dítěte je zájem toho konkrétního dítěte, nikoliv matky, nikoliv otce, nikoliv soudkyně nebo sociální pracovnice, a proto není možné, aby jej každý shledával někde jinde. V opačném případě slouží zájem dítěte jako berlička pro každého, k obhajobě svých osobních zájmů a rozhodnutí; se skutečným zájmem dítěte, však nemá pranic společného.
Snad nejvýznamnější novinkou této části zákoníku je zrovnoprávnění výlučné péče jednoho rodiče a střídavé výchovy. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s ní rodiče souhlasili. Definice těchto pojmů však v zákoně opět chybí. Co je a nebo není společná péče, potom závisí na libovůli soudce. Soud samozřejmě může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v jeho zájmu (jak uvádí důvodová zpráva k NOZ, patrně půjde o rozhodnutí výjimečné a zpravidla také dočasné, zejména v situaci, kdy znesváření rodiče vytvářejí nepřátelské prostředí, které je pro dítě zcela nevhodné).
|
§907 §907 (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. §907 (2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. §907 (3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. |
Podmínky pro svěření dítěte do péče rodičů upravují §907 odst. 2 a odst. 3 NOZ, které nahradily známé podmínky §26 odst. 4 a odst. 5 ZoR – v podstatě se jedná o totéž, se slohovou úpravou (přeházené pořadí slov, přeházené odstavce, ale věcná stránka zůstala stejná). Důvodová zpráva k těmto obsáhlým odstavcům je však velmi strohá a jakoby vůbec nereflektovala skutečnost, že právě v této oblasti vznikají nekonečné soudní spory o dítě. Pokud mají mít použité věty nějaký smysl a nemají být pouze slohovým cvičením zákonodárce, bylo by vhodné podpořit je širokým odůvodněním, aby soudy netápaly, aby nebylo možné vybírat si z textu zákona jen ty pasáže, které se soudci v danou chvíli hodí k obhajobě svého rozhodnutí. Nadějné formulace o tom, že soud má dbát na právo dítěte na péči obou rodičů, tedy vážně přemýšlet o jiné než výlučné péči matky, zřejmě nebudou soudy akceptovány, neboť byly obsaženy i v původním ZoR a soudy si s nimi starost nedělaly.
V §908 NOZ řeší situaci, kdy rodiče dítěte žijí odděleně, přitom nemusí jít o manžele (dříve §50 ZoR). V takovém případě se jedná o řízení, které lze zahájit i bez návrhu, tedy o řízení, které může ze své iniciativy zahájit sám soud. Podkladem pro takové rozhodnutí může být třeba zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
|
§908 [výkon povinností a práv rodičů, kteří žijí odděleně] §908 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně. |
Zvláštní ustanovení §909 kopíruje starý zákon o rodině (dříve §28 ZoR) – změní-li se poměry, soud i bez návrhu změní rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti. Např. brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči (§889). Avšak zkušení vědí, že toto ustanovení je dlouhodobě českými soudy ignorováno, pokud se týká matek (matka dítě otce nedávala a nic se jí nestalo, otec za neplacení výživného skončil ve vězení, přitom obě povinnosti se nacházely ve stejném rozsudku).
|
§909 [zvláštní ustanovení] §909 Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. |
Dle důvodové zprávy k NOZ má být součástí řízení o výkonu rodičovské odpovědnosti (o úpravě poměrů nezletilého dítěte, tedy dítěte, které dosud nenabylo plné svéprávnosti) i určení vyživovací povinnosti k dítěti. Nikde v zákoně to však výslovně uvedené není; a jak říká §859 NOZ, vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti, proto lze stěží dovozovat, že řízení o rodičovské odpovědnosti se automaticky týká i výživného. Jedinou zmínkou o možném provázání těchto dvou typů řízení je §919, v části o výživném. Zde se uvádí, že soud postupuje podle §915 až 918 (některá ustanovení o výživném mezi rodiči a dětmi) i v případě, kdy soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě. Důvodová zpráva k těmto zmatkům samozřejmě mlčí (podrobnosti v části Výživné pro děti).
V některých případech soud upraví styk rodiče, kterému dítě nebylo svěřeno do péče, s dítětem. Stane se tak jen tehdy, pokud se rodiče o styku nedohodnou nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině (§891). Zkušení opět vědí, jak taková dohoda – nedohoda v praxi vypadá (matka má dítě v péči, a proto i matka diktuje podmínky styku).
Vyživovací povinností rodičů a dětí se zabýváme v kapitole Výživné pro děti.
Styk rodičů a dětí v novém občanském zákoníku naleznete ZDE.
A jak vypadá praxe?
Soudy by měly při rozhodování, komu svěřit dítě do péče, brát v úvahu zejména ustanovení §907 NOZ, dříve §26 ZoR. V praxi tomu tak bohužel až do této chvíle nebylo. České soudy se ustanoveními danými zákonem o rodině dosud příliš neřídily, resp. řídily, ale jen tehdy, pokud se jím to hodilo (rozuměj, pokud uvedená ustanovení podporovala zažitý model => dítě patří matce, otci náleží hradit výživné). Jakoby soudy respektovaly zákon jen ke kouzelnému slovíčku „zájem dítěte“, poté se zastavily a dále již nečetly. V odůvodnění rozsudku se pak se „zájmem dítěte“ často roztrhl pytel.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se vstupem NOZ v platnost mělo dojít v rozhodování soudů k nějaké výrazné změně (není to o zákonech, ale o lidech a ti zůstali stejní). Pro českou přefeminizovanou justici (poměr soudců a sudkyň Okresních a Krajských soudů činí 37% / 63%) znamená pojem „zájem dítěte“ uspořádání výlučné péče matky. Vše, co tuto představu podporuje soudci velmi rádi využijí v odůvodnění svého rozsudku, naopak vše ostatní, co svědčí pro opak, s lehkostí překročí. Nesetkal jsem se s odůvodněním, kde by soud do detailu hodnotil všechna kritéria §26 odst. 4 starého ZoR, nelze se tedy domnívat, že to budou soudy činit nyní podle §907 odst. 2 NOZ.
Lze uzavřít, že zájem dítěte se stal pojmem neurčitým, který připouští řadu výkladů a je onou berličkou jak dosáhnout svého, a to jak ze strany soudu, tak ze strany ostatních zainteresovaných stran (soudního znalce, žalobce, opatrovníka). Zájem dítěte je v opatrovnických sporech ohýbán jako vrbový proutek a ve svém důsledku je to ono poslední, co ustálená soudní praxe zohledňuje. Přitom by se s tímto pojmem mělo nakládat velice uvážlivě, jako na vážkách lékárnických vah a pečlivě prověřovat, zdali je tento zájem oprávněný.
Kritéria porozvodového uspořádání
Pokud by soudy důsledně hledaly zájem dítěte, zohledňovaly jeho potřeby, dbaly na právo dítěte na péči obou rodičů, nenadržovaly rodičům jen na základě pohlaví a zejména postupovaly důsledně podle platných právních předpisů, nemohly by děti svěřovat v celých 90% do péče matek.
„Jsou jen dvě možnosti! Buď to soudy dělají dobře a čeští otcové jsou od přírody nějací vadní a nehodí se k výchově dětí, a nebo pravdu má Ústava, Listina a zákony a soudci je hrubým způsobem porušují. Jiná možnost není přátelé.“
Abychom soudům ulehčili jejich jistě nesnadné rozhodování, připravili jsme tabulku, která pomůže zjistit, jaká varianta porozvodového uspořádání je dle platné právní legislativy ta nejlepší. Jednotlivé řádky obsahují kritéria podle §907 odst. 2 a odst. 3, které by měl soud zohlednit. Soud toto nedělá, postupuje podle zažitých modelů. My jsme ale vzdělaní lidé, a proto použijeme tabulku k objektivnímu zjištění, jak by měl soud postupovat, kdyby respektoval zákon. Vyplňte si tabulku podle svého subjektivního pocitu a spočtěte plusy a mínusy pro jednotlivé formy porozvodového uspořádání.
Alimenty na dítě? Otcové se brání: Nejsme jen platiči, chceme vychovávat!