Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) pokračuje v dělení mužů a žen na manžele a ty ostatní. Obě skupiny si však svými právy nejsou rovny. Jakoby zákon vůbec nereflektoval změny ve společnosti, které odráží i pohled na manželství (paradoxně silně ovlivněný samotnou právní úpravou posledních desetiletí). V minulosti se právo rozvedeného manžela na výživné (před rokem 1950 na tzv. zadostiučinění) odvíjelo od podílu viny nebo neviny na rozvratu manželství. Samotné výživné bylo možné chápat jako jistou formou ochrany institutu manželství, pokud se jeden z manželů, většinou otec, jako živitel rodiny, rozhodl manželství rozbít a slabšího manžela (ženu) opustit. Dnes se však míra zavinění při rozvodu nezkoumá.
Domníváme se, že v současné době nemá vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely žádné rozumné opodstatnění. Role ve společnosti již nejsou tak vyhraněné jako v minulosti, manželství již dávno ztratilo svůj glanc a zejména podporu státu. Spíše se může zdát, že výživné je další diskriminační opatření namířené proti těm schopnějším s vyššími příjmy. Protože je to většinou muž, který dosahuje vyšších příjmů, je zřejmé odkud a kam finance nejčastěji potečou. Jak již bylo mnohokrát řečeno, pokud se žena (matka) rozhodne rozvést, ocitne se muž (otec) před českou justicí v nerovnoprávném postavení. Klíčovým prvkem je získání dítěte do výlučné péče. Následně je již velmi snadné dosáhnout na výživné pro děti, polovinu majetku, dům nebo byt, kde se nachází rodinná domácnost, získat práva k rodinným firmám, a pokud není žena příliš pracovitá, velmi snadno vymůže na bývalém partnerovi i příspěvek na vlastní výživu, a to až do své smrti, nebo té vaší. Vskutku báječné a motivující, co říkáte, pánové?
Zákon o rodině z roku 1963 (dále jen „ZoR“) se přihlásil k objektivnímu pojetí výživného, podle něhož je základní podmínkou k jeho přiznání neschopnost oprávněného sám se živit (nikoliv tedy vina, popř. nevina na rozvratu manželství). Nový občanský zákoník převzal formulace ZoR, navíc však zavádí určitá omezení, zejména, v jakých případech lze po druhém z manželů výživné spravedlivě žádat, popř. kdy je možné takový nárok uplatnit. Oproti vyživovací povinnosti k dětem, kde sama neschopnost se živit je podmínkou dostatečnou, je u rozvedených manželů nutné, aby tato neschopnost měla původ v manželství nebo v souvislosti s ním.
Starý zákon uváděl, že výživné není možné přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Jak diplomaticky uvádí důvodová zprava k NOZ, obecný poukaz na dobré mravy není pro judikaturu dostatečným vodítkem, a proto se jeví vhodné podrobněji vymezit, kdy je možné po druhém z manželů výživné žádat. Podle §760 odst. 1 půjde především o věk povinného manžela, jeho zdravotní stav v době rozvodu anebo, pečuje-li rozvedený manžel po rozvodu o společné dítě rozvedených manželů, jeho věk nebo zdravotní stav v době, kdy péče o toto dítě skončila (matky, které získají dítě do výlučné péče, jsou tak chráněny před případnou vyživovací povinností vůči bývalému manželovi).
|
Výživné rozvedeného manžela §760 §760 (1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. §760 (2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. §760 (3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném. |
Z §760 odst. 2, písm. c) a d) je zřejmé, že na výživné budou mít nárok manželky a matky v domácnosti, zejména na mateřské dovolené, a nebudou mít nárok manželé – hrubiáni. Feministickou šlápotu ponechme bez komentáře…
V §760 odst. 3 nás zákon odkazuje na obecná ustanovení o výživném (§910 - §914 a §921 - §923). Ve zkratce:
- výživné lze přiznat, jestli není oprávněný sám se schopen živit,
- pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného,
- při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika,
- dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost,
- výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak,
- výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.
|
§761 §761 (1) Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. §761 (2) Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. |
Rozsah a způsob poskytování výživného ponechává NOZ na dohodě manželů, popř. bývalých manželů. Také připouští novinku, kterou je poskytnutí jednorázového tzv. odbytného. Vyživovací povinnost může být tedy plněna jako opakující se dávky nebo v podobě jednorázového plnění (bez ohledu na to, zda bude plněno ve splátkách, po částech, anebo skutečně jediným konáním, totiž dáním). Teprve pokud se manželé, popř. bývalí manželé nedohodnou, rozhodně na návrh potřebného manžela soud.
|
§762 [sankční výživné] §762 (1) Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. §762 (2) Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval. |
NOZ také zavádí tzv. sankční výživné v §762, které není ničím jiným než kličkou feministek jak dosáhnou na výživné, když jim uteče manžel za milenkou. Zákon zde připouští zajištění stejné životní úroveň manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel nebo s rozvodem nesouhlasil, a kterému by rozvodem byla způsobena závažná újma. Právo je možné přiznat po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však 3 roky od rozvodu. Bude na zvážení soudu, aby určil, co to je závažná újma, a co se skrývá pod dobou okolnostem přiměřenou (a pak proč jsou soudy přetížené…). Dopustí-li se však manžel vůči druhému manželovi domácího násilí, zřejmě myšleno fyzického, mistryně ve verbálním násilí jsou naopak právě ženy, má potřebný manžel smůlu a nedostane nic.
Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství, anebo zemře.
|
§763 §763 Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství. |