„O střídavé péči můžete přemýšlet pouze tehdy, pokud s ní bude matka souhlasit.
V opačném případě ji její intriky znemožní.
Platí, že čím dále od Vás žena uteče, tím menší máte šanci na střídavou výchovu.“
Model opatrovnických soudů číslo II – „soudy už něco slyšely o střídavé péči”
V dnešní době existují také osvícení soudci a soudkyně (cca 3%), většinou mladšího data narození, kteří chtějí respektovat rovnoprávné postavení rodičů před zákonem. Uvědomují si zavedenou soudní praxi, která straní matkám. Tito soudci se potom snaží, v rámci paušálně nastavených pravidel, upřednostňovat střídavou výchovu nad výlučnou péčí matky. Požadují ovšem splnění spousty podmínek, zejména od otce, aby se vyvarovali případného selhání takto nastaveného režimu. V žádném případě však nemají odvahu postupovat skutečně spravedlivě a podle zákona o rodině a to už při rozhodování o předběžném opatření. Většinou si tito soudci k podložení svého rozhodnutí vyžádají znalecký posudek z oboru psychologie, který by v případě svěření dítěte do výlučné péče matky nepožadovali. Jeli takový posudek pro otce příznivý a doporučuje střídavou výchovu, potom takovýto soudci k ní svolí. Pokud však matka sveřepě trvá na svém a výchovnou roli otce neakceptuje a svými kroky střídavou péči znemožňuje, soud na svoji snahu dříve či později rezignuje. Také se často stává, že soud I. stupně rozhodne ve prospěch střídavé výchovy, kterou ovšem soud odvolací zruší a vrátí vše zpět do starých kolejí. Jedná tak především na základě tzv. nových poměrů jako primárního odvolacího důvodu, které ovšem byly cíleně a svévolně vytvořeny matkou. Těmito novými skutečnostmi může být narůstající konfliktní stav mezi rodiči (vydatně živený matkou), umístění dítěte do základní školy, popř. podání trestního oznámení na otce za násilí proti manželce nebo dokonce páchaném na svém dítěti. Do vyřešení případu, které může trvat i několik let, je potom střídavá péče tabu a otec může být rád, pokud své dítě vidí dvě hodiny jednou za týden za dozoru sociální pracovnice, kterou by nejradši uškrtil.
Rozsudek má většinou tuto podobu:
-
po rozvodu manželství se dítě svěřuje v každém lichém týdnu do výchovy otce a v každém sudém týdnu do výchovy matky,
-
otec je povinen přispívat na výživu dítěte částkou cca. 1/6 čistého měsíčního příjmu k rukám matky,
-
matka je povinna přispívat na výživu dítěte částkou cca. 1/6 čistého měsíčního příjmu k rukám otce.
Příklad typického rozsudku modelu „Dítě patří matce, ale za určitých okolností může být i střídavá výchova“:
Poznámky:
-
Je třeba opětovně zdůraznit, že znalecký posudek musí prokazovat výchovné schopnosti otce a kladný vztah dítěte k otci, výchovná způsobilost matky a vztah dítěte k matce se jaksi předpokládá, a tudíž explicitně nevyžaduje.
-
Zjevný nesouhlas matky se střídavou výchovou by již neměl být překážkou střídavé péče, viz nález Ústavního soudu ÚS 1206/2009.
-
Nicméně, soudy a zejména opatrovník stále setrvávají na svých konzervativních postojích a podmiňují střídavou péči nekonfliktními vztahy mezi rodiči a spoluprací mezi nimi. To je ovšem totéž, jako kdyby vyžadovaly souhlas matky. Nebude-li matka se střídavou péčí souhlasit, a to se děje v naprosté většině případů, bude záměrně vyvolávat konfliktní vztah, dělat otci naschvály, u soudu ho očerňovat a spolupráci narušovat. Podstatné je, že v těchto případech soud NEBUDE ( = nechce) zjišťovat příčinu ani viníka konfliktů, jak by správně měl, a uchýlí se k modelu číslo I, tedy v neprospěch otce i dítěte.
-
O předsudcích některých soudců a většiny soudkyň a zejména tzv. opatrovníků (rozuměj, feministicky založených žen se získanou nenávistí k mužům) se blížeji zabýváme v kapitole Mýty a bludy o střídavé výchově.