Nechceš se dohodnout ty nedospělý rodiči? Stát ti k tomuto účelu zdarma nabízí odbornou pomoc. Hybaj využít odborného poradenského zařízení. Stále nechceš spolupracovat? Dobrá tedy, dítě bude svěřeno do péče druhého rodiče.“
Model v jednoznačném zájmu dítěte - model III.
Jedná se o uspořádání zohledňující zájem dítě, jeho potřeby, osobnost, vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, životní poměry rodičů, právo dítěte na péči obou jeho rodičů, pravidelný, rovnoměrný a častý osobní kontakt s nimi, právo na jejich výchovu a péči, právo být s nimi a podílet se na jejich životní úrovni.
Zopakujme, že pojem zájem dítěte je pojmem neurčitým, v zákoně blíže nespecifikovaným, a proto připouští mnoho výkladů, které často slouží jako berlička k obhájení zájmů všech zainteresovaných stran (soudu, matky, otce i opatrovníka).
Skutečný zájem dítěte, podložený věcnými argumenty, by měl být za všech okolností nadřazen zájmu rodičů. Matka tedy např. nemůže opustit společnou domácnost sdílenou s otcem a vzít s sebou i dítě, nemá-li k tomu patřičný důvod. Pokud jsou soudy v takovém případě nečinné a nebo dokonce matku v jejím počínání de facto, i de jure formou předběžného opatření podporují, omezují garantovaná práva otce i dítěte.
Soudy i opatrovník by v průběhu rozvodového řízení měly vytvářet takové prostředí, kde by oba rodiče mohli společnými silami dítě vychovávat, kde by dítě mělo oba rodiče a rodiče by byli motivováni ke vzájemné spolupráci i po rozvodu manželství. Jedině tak mohou být potřeby dítěte nejlépe zohledněny. Soudy samy mají vycházet ze střídavé péče jako výchozího uspořádání a hledat pro ni optimální podmínky.
Soudy i opatrovník však velmi často takovéto prostředí nejenže nevytváří, ale současně i odmítají dát rodičům najevo (zejména matce), že budou strážit ten často omílaný zájem dítěte a rodiče postihovat, pokud budou konat proti němu. A tak velmi často nastává situace, kdy matka otce křivě obviní z domácího nebo dokonce sexuálního násilí a soudy i opatrovník bez zaváhání využijí všech možností daných zákonem pro odstavení otce od dítěte. Pokud však příčinou nezdravého a stresového prostředí v rodině je matka, která dítě citově vydírá, týrá, popř. unáší od otce, jsou soudy i opatrovník nečinní, jakoby s páskou na očích a pokud tento stav nevyvrcholí v tragédii, nic se nestane.
Soudy i opatrovník svým bezvýhradně pozitivním přístupem k matkám často vytváří takové uspořádání, které se ve svém důsledku stává uspořádáním konečným, podle klasického scénáře:
-
matka uteče s dítětem od otce,
-
soud schválí návrh matky na předběžné opatření a svěří ji dítě do péče (tím její útěk zlegalizuje),
-
soud stanoví otci výživné,
-
následně se rodiče několik let o dítě soudí, později již ne o dítě, ale alespoň o styk otce s dítětem,
-
mezitím citová vazba dítěte k otci, za vydatné pomoci matky, upadá.
Státní instituce bohužel nenacházejí odvahu využít všech prostředků k zachování rodinných vazeb podle čl. 8 mezinárodní úmluvy o lidských právech a základních svobodách, jak je k tomu již po několikáté vybídl ESLP ve Štrasburku, naposledy v kauze Prodělalová vedené proti České republice (č.40094/08), kterou český stát prohrál:
„Nedostatek spolupráce mezi rodiči nezbavuje příslušné orgány povinnosti uplatnit všechny prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem. Svým závazkům české orgány nedostály a došlo k porušení stěžovatelova práva na respektování rodinného života.“
Takovými prostředky jsou:
-
vhodná opatření podle §43 odst.1 písm. a), popř. §44 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. (dále jen "ZoR"),
-
poskytování pomoci rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě podle §11 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí,
-
a zejména možnost uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc odborného poradenského zařízení dle §12 téhož zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
|
§43 §43 (1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření: a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu; b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti; c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. §43 (2) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1, nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který je učinil. |
|
§44 §44 (1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti. §44 (2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje. §44 (3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. §44 (4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti. §44 (5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká. |
Uvedenými prostředky by soudy i opatrovník měly vést rodiče k dohodě o budoucím uspořádání a zejména ke spolupráci při výchově dítěte i po rozvodu manželství. Tyto státní instituce by měly bedlivě sledovat, kdo je příčinou konfliktních vztahů mezi rodiči, kdo není schopen dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, zdali a proč rodiče nespolupracují při výchově dítěte, kdo nerespektuje právo dítěte na péči obou jeho rodičů, kdo upřednostňuje své zájmy nad zájem dítěte a zejména, aby z toho vyvodily pro konfliktního rodiče patřičné důsledky, a to bez ohledu na to, jeli to otec nebo matka. Aby zkrátka stanovily jasná pravidla a podřídily je právu a oprávněným zájmům dítěte.
Výhoda modelu
Výhodou popisovaného modelu v jednoznačném zájmu dítěte, který je mimochodem realizovatelný i se stávající právní úpravou, je to, že odvolací soudy přestanou být přetížené odvoláními nespokojených otců a Ústavní soudy stížnostmi. Kdo by se odvolával k dohodě, na které se osobně podílel a se kterou souhlasil?
Závěr
Nedokáží-li opatrovnické soudy přimět rodiče ke spolupráci prostředky danými zákonem, tedy aby se přizpůsobili zájmu dítěte a dospěli v jeho zájmu k dohodě a spolupráci i po rozvodu manželství, má soud v podstatě dvě možnosti:
- svěřit dítě do péče toho rodiče, který respektuje právo dítěte na péči obou jeho rodičů i výchovné kompetence druhého rodiče a nebo
- ustanovit střídavou péči, kdy dítě bude mít dva rovnocenné domovy u maminy i u tatínka a popř. bude navštěvovat dvě mateřské či základní školy.
Naprosto nesmyslné je však ustupovat vzájemné rivalitě rodičů a svěřit dítě do péče toho rodiče, který rodinu rozbil, utekl ze společné domácnosti a dítě po celou dobu vystavoval zátěži, citovému strádání a stresu, jak se tomu bohužel dnes velmi často děje.