Z výzkumů vyplynulo, aby mohl rodič na své dítě účinně působit, musí s ním trávit alespoň 30-40% denní doby. V porovnání s hodnotami uvedenými u jednotlivých forem výchovy v kapitole Praktické realizace výchovy a styku je zřejmé, že při výlučné péči matky nemůže otec takového vlivu na dítě nikdy dosáhnout. Je tedy pravdivé tvrzení, že výlučná péče jednoho rodiče (matky) ochuzuje dítě o výchovné přístupy druhého rodiče (otce) a tím negativně ovlivňuje celý jeho další život. Druhý rodič, i kdyby se snažil sebevíc, nemá s daným minimem času možnost svého potomka ve výchově výrazně ovlivnit. V konečném důsledku dochází k oslabení vazby otec-dítě. V extrémním případě dítě otce po nějaké době odmítá.
Zásadní rozdíl mezi výchovou a stykem je ten, že při výchově rodič usměrňuje, koriguje a ovlivňuje chování, názory, postoje a zájmy dítěte. Rodič se snaží být dítěti příkladem svým osobním životem a chováním. Při styku dítě rodiče pouze navštěvuje na krátký časový okamžik, který je pro dítě epizodou v jeho životě, okamžikem, návštěvou, kterou musí strpět. Přínos pro budoucí život dítěte je okrajový.
K dosažení co možná největšího vlivu na dítě při krátkodobém styku je nezbytné, aby se dítě osobně účastnilo každodenních činností rodiče, kterého navštěvuje. Aby např. s otcem luxovalo, umývalo okna, spravovalo auto, montovalo nový věšák v předsíni, čistilo zanesený odpad v koupelně, apod. Bez rozdílu jedná-li se o holku nebo kluka. Otec nemusí za každou cenu jezdit s dítětem každý týden na výlety, drahé dovolené, ale především být s ním. Osobní účast a zejména čas přímo věnovaný dítěti je pro něj samotné k nezaplacení.