„Starý zákon o rodině potřeboval k ukotvení základních pravidel rodinného práva
109 paragrafů (+ 15 v občanském zákoníku o SJM).
Nový občanský zákoník je příliš upovídaný, neboť k témuž spotřebuje 320 paragrafů.“
Obsah
Manželství, rodina, rodinná domácnost, rodinný závod – §655 – §707
Manželské majetkové právo – společné jmění – §708 – §742
Manželské majetkové právo – bydlení manželů – §743 – §750
Ustanovení proti domácímu násilí – §751 – §753
Zánik manželství a jeho následky – §754 – §770
Příbuzenství – švagrovství - §771 – §774
Určování rodičovství – mateřství – otcovství – §775 – §793
Osvojení – §794 – §854
Rodiče a dítě – rodičovská odpovědnost – názor dítěte – §855 – §868
Pozastavení, omezení a zbavení rodičovské odpovědnosti – §869 – §874
Péče o dítě a jeho ochrana – výchovná opatření – §880 – §886
Osobní styk rodiče s dítětem – §887 – §891
Zastupování dítěte – §892 – §895
Péče o jmění dítěte – §896 – §905
Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství – §906 – §909
Vyživovací povinnost – §910 – §923
Zvláštní opatření při výchově dítěte – prevence a sankce – §924 – §926
Vztahy mezi dítětem, jinými příbuznými a dalšími osobami – §927
Jiné formy péče o dítě – §928 – §975
(poručenství, opatrovnictví, pěstounství, svěření dítěte do péče jiné osoby, ústavní výchova)
… připravujeme …
Pár slov k Novému občanskému zákoníku
„Nelze se ubránit dojmu, že nový občanský zákoník je koncepčně pojat přinejmenším nešťastně. NOZ škrtá dosavadní právní úpravu a navrací se ke starému rakousko-uherskému občanskému zákoníku z roku 1811.“
Je známou skutečností, že autoři NOZ našli zalíbení ve starém rakousko-uherském Obecném zákoníku občanském z roku 1811, známém pod zkratkou ABGB. Ten platil v českých zemích do roku 1950 a např. v Rakousku platí dodnes. Původní ABGB zákoník lze zajisté označit za úctyhodné dílo, avšak pokud byl jednou nahrazen jinými právními normami, ve snaze postihnout nové potřeby společnosti, násilný návrat o 60 let zpět může být poměrně riskantní.
Z důvodové zprávy je více než zřejmě, že NOZ nebyl prosazen z objektivních důvodů, majícím odraz v postmoderní společnosti, nýbrž z důvodů ryze subjektivních – pocitových – a možná i tak trochu na truc.
Nový občanský zákoník rozhodně nevychází z aktuálních potřeb společnosti, nýbrž je teoretickým dílem skupinky nadšenců, kteří se rozhodli svoji práci dovézt do praxe za každou cenu. NOZ není navázáním na přirozený vývoj ve společnosti, nýbrž radikální změnou všeho, na co jsme do této chvíle byli zvyklí. To je mnohem více zřejmé z jiných části zákoníku než je rodinné právo, kde je velká spousta archaismů, které budou velmi obtížně vstupovat do obecného podvědomí (pacht, propachtovatel, pachtýř, služebnost, koupě, apod.).
Současnou radikální změnu v chápání občanských vazeb nelze srovnávat s poválečnými léty, zejména s roky 1948 a 1950, kdy docházelo k násilné rekodifikaci tehdy platného občanského zákoníku ABGB. Byla zcela jiná doba. Nálada ve společnosti byla silně ovlivněna hospodářskou krizí počátku třicátých let a hrůznými válečnými léty, které následovaly. Byla snaha učinit tlustou čáru za dosavadním způsobem života. Nelze se proto divit, že převládaly radikální názory začít úplně od začátku, neboť do té doby fungujícímu státu a právu byly přisuzovány hrůzy války a všeobecné lidské utrpení.
Dnes je však doba zcela jiná. Spíše bychom měli hledat cestu jak zdokonalit současné právo, třeba i úplně přepracovat, ale na základě zažitých pravidel, podle potřeb společnosti. Nikoliv vše škrtat, házet do koše a začínat úplně od znova s nejistým výsledkem.
Domníváme se, že není možné přeskočit 60 let vývoje v českých zemích, ať už byl tento vývoj jakýkoliv; ze dne na den změnit základní pravidla fungování společnosti, vrátit se před rok 1948 a myslet si, že někdejší úprava bude fungovat na dnešní společnost. To je přece bláhové.
Pár postřehů k důvodové zprávě k Novému občanskému zákoníku
Důvodová zpráva v mnoha případech rozšiřuje znění vlastního zákona, což je zajisté nepřípustné, neboť důvodová zpráva není zákon. Na druhé straně často záhadně mlčí nebo je velmi strohá. Jedná se zejména o důležité části, kde dochází k zásahu do osobnostních práv člověka – viz např. výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství, domácí násilí mezi manželi, co spadá nebo nespadá do SJM, bydlení manželů po rozvodu apod. Tyto oblasti by si zajisté zasloužily podrobnější vysvětlení záměru zákonodárce, zejména definice nejednoznačných pojmů, jakými jsou zájem dítěte, rodinná domácnost a nebo třeba co je a nebo není rodina.
Feministická stopa v části o rodičích a dětech je zřejmá – viz např. důvodová zpráva, str. 221, §880: „Přitom je vždy třeba mít na zřeteli, že dítě je aktivním subjektem, že je samo sebou, a že tudíž není možné vyžadovat od něj slepou poslušnost typu podřízení otcovské moci.“ Jakoby v programování dětí, ovlivňování jejich chování a myšlení nebyly právě matky přebornicemi. A nebo zcela neobjektivní až lživé tvrzení v části o výživném:
K současné podobě výpočtu výživného je rozsáhlá judikatura, která nahlíží na způsob určení výše výživného z mnoha různých stran. I s ohledem na tuto skutečnost je určování výše výživného jednou z nejméně problematických oblastí, neboť soudy tento problém umí rozhodovat, a to i v případě, že se povinný snaží různými způsoby výši výživného snížit.
Stanovení striktního způsobu výpočtu výše výživného proto není ani žádoucí, takové rozhodnutí by naopak mohlo být i demotivující.
Oblast rodinného práva v NOZ se mi původně zdála vcelku uspořádaná, jasná, stručná, úderná. Ovšem jen do té chvíle, než jsem došel k části Rodiče a dítě. Systematické třídění se náhle ztratilo, jednotlivé věty a paragrafy se opakují, skáče se sem a tam. Např. ve věcech zastupování dítěte, právního jednání vůči dítěti, jednání v záležitostech dítěte, apod. Také se zde nachází až příliš mnoho idealistických, teoretických a právně nevymahatelných frází (a tudíž i zbytečných). Změna autora (nebo spíše autorky???) je více než zřejmá…