Vyživovací povinnost

(§910 – §923)

Co se týče výživného,
nic zásadního se nemění.
Ustálená praxe soudů,
dítě matce, otci výživné,
tak bude pokračovat i nadále.

„Výživné k rukám matky!
Spotřebované výživné se nevrací!“

Vyživovací povinnost

NOZ přistupuje k výživnému obdobně jako stávající právní úprava, zejména upravuje vyživovací povinnosti:

  • mezi manžely,
  • mezi rodiči a dětmi (podrobnosti ZDE),
  • mezi rozvedenými manžely (rozvedený manžel má právo na výživné, pokud není schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, podrobnosti ZDE),
  • mezi potomky a předky
  • a také stanovuje výživné a úhradu nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce.

Přiznání výživného

Pravidla přiznání výživného se v NOZ od stávající úpravy liší jen nepatrně.

Základní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného a jeho neschopnost sám se živit.

Rozsah výživného

Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné nejen majetkové poměry povinného, ale nově i výslovně uvedené majetkové poměry oprávněného.

Dále odůvodněné potřeby oprávněného a schopnosti a možnosti povinného, stejně tak jako ve stávající právní úpravě.

A také v jaké míře povinný o oprávněného osobně pečuje, popř. pečuje o rodinnou domácnost.

Vyživovací povinnost k dítěti

NOZ uvádí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (dříve ono známé podílení se na životní úrovni rodičů).

Zákon přímo říká, že toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Tím chtěl zřejmě zákonodárce říci, že potřeby dítěte mohou být malé, ale i přesto má dítě právo na podíl z úspěchu svého rodiče. Zákon však již neřeší opačnou situaci, kdy odůvodněné potřeby dítěte jsou nad rámec možností rodiče.

Dítě má vlastní majetek

Nezletilé dítě má právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z tohoto majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.

Výživné dítěti – sankce pro otce

NOZ zpřísňuje sankci pro povinné rodiče, kteří nevyvinou součinnost k objektivnímu zjištění svých příjmů.

V takovém případě se bude mít za to, že příjmy povinného činí 25 násobek částky životního minima (dříve 12,7 násobek).

Tomu odpovídá výživné cca 13.000 Kč.

Výživné dítěti formou úspor

NOZ zpřísňuje pravidla pro nakládání s výživným majícím charakter úspor. V takovém případě přechází poskytnuté výživné do vlastnictví dítěte a zákon výslovně uvádí, že jeho správa podléhá pravidlům o jmění dítěte.

Placení výživného

Podle právní úpravy starého ZoR se kromě některých případů platilo výživné v pravidelných opětujících se dávkách, splatných vždy na měsíc dopředu.

Toto pravidlo NOZ do puntíku přebírá, když říká, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu.

NOZ také připouští, že soud může o způsobu hrazení výživného rozhodnout i jinak, a také, že osoba výživou povinná se může dohodnout s osobou oprávněnou na jiném režimu.

Výživné neprovdané matce

I nadále platí, že pravděpodobný otec neprovdané matky je povinen poskytnout takové ženě výživné po dobu 2 let od narození dítěte.

Dále jí v přiměřeném rozsahu přispět na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

Soud může otci uložit povinnost poskytnout tato plnění předem.

Vyživovací povinnost
ke zletilému dítěti

NOZ již výslovně neuvádí, že výživné zletilých dětí (dětí, které nabyly plné svéprávnosti) upraví soud jen na jejich návrh.

Avšak lhůta pro zpětné přiznání výživného nově platí i pro zletilé dítě!

Dlužné výživné

NOZ přináší výhodu pro neprovdané matky v možnosti žádat výživné i zpětně.

Časové období pro zpětné přiznání výživného na děti se ponechává beze změny. Nově lze výživné zpětně přiznat i zletilému dítěti.

Lhůty pro zpětné přiznání výživného:

  • u výživného pro děti (i zletilé) za dobu nejdéle 3 let zpětně od zahájení soudního řízení,
  • u výživného pro neprovdanou matku a pro úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem nejdéle 2 roky zpětně ode dne porodu.