Kde jsi táto?

Čas od času se ze sdělovacích prostředků dovídáme, jak jsou české soudy přetížené, jak se kauzy táhnou neúměrně dlouho a jak za to může nedostatečné personální obsazení soudů. Mohli jsme to slyšet i v Otázkách Václava Moravce dne 5. 1. 2014 ve spojení s kauzou Davida Ratha a v souvislosti s účinností Nového občanského zákoníku.

Je tomu ale skutečně tak? Ten kdo někdy přišel do styku se soudní mocí, a to ať dobrovolně nebo nedobrovolně, o tom musí přinejmenším pochybovat. Člověk dobře informovaný pak ví, že v počtu soudců to rozhodně nebude. Stejně skeptický názor zastávají i autoři těchto stránek, které neustálé omílání zkreslených údajů přivedlo k napsání tohoto článku. Chceme zde na podkladě ověřených statistik ukázat, jak se věci ve skutečnosti mají.

Obr. 1: Průměrné délky trvání soudního řízení Okresních soudů (v opatrovnických věcech soudů nalézacích) [zdroj ČSÚ 2012].

Obr. 2: Průměrné délky trvání soudního řízení Krajských soudů (v opatrovnických věcech soudů odvolacích) [zdroj ČSÚ 2012].

Domníváme se, že české soudy jsou přetížené zejména z těchto důvodů:

• Lenost, neschopnost a nekompetence soudců

  Neznalost zákonů, hrubé chyby v rozhodování, nadržování. Zkrátka na to ti lidé nemají. Jejich funkce se pro ně stala teplým místečkem na doživotí, s vědomím, že když sem tam vypotí nějaký ten rozsudek, nic se jim nemůže stát. A mají pravdu, soudce nelze stíhat ze jeho rozhodovací pravomoc!

• Nadřazenost a arogance soudců

  Kdo byl někdy u soudu, moc dobře ví, o čem je řeč. Jsem soudce a kdo je víc! Soudce prosazuje spravedlnost pod pohrůžkou represe, justiční stráže, pokuty i trestního stíhání. Mnoho z nás si také zajisté vzpomene na kritické hlasy bývalé ústavní soudkyně Elišky Wágnerové nebo neúnavné bojovnice za právo a spravedlnost předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová je zase známá svým výrokem o justiční mafii. Zajímavostí je, že slyšitelnými zastánci kultivovanosti poslání soudce jsou především ženy!

• Absence vyšších morálních hodnot soudce

  Soudcem se může stát bezúhonný občan České republiky, plně způsobilý k právním úkonům, který má právní vzdělání v oboru Právo, dosáhl věku 30 let a úspěšně složil justiční zkoušku. Domníváme se, že věková hranice 30 let vypovídá o mnohém – o životních zkušenostech, o pohledu na svět i náchylnosti k pocitu opojení z vlastní moci.

• Přefeminizovaná justice

  Ze statistik níže zjistíme, že tento bod není snahou o genderovou válku. Jak tyto stránky neustále opakují, muž a žena mají od přírody odlišné vlastnosti a schopnosti. Ženy jsou pečlivé, odpovědné, více empatické, avšak více či méně postrádají logické myšlení, schopnost optimalizace práce, konstruktivní přístup k řešení problémů, schopnost analyzovat výsledky své práce a navrhnout vhodná opatření na jejich zlepšení.

• Způsob práce soudů

  Soudy nevedou strany ke smíru, ale spíše vyhrocují vztahy mezi nimi. To je zřejmé zejména v opatrovnických sporech, kdy je jeden rodič (matka) nadřazován nad druhého rodiče (otce). Přitom kdyby soudy dodržovaly zákony a Ústavu této země, dbaly na rovnost pohlaví před zákonem a našly odvahu vymoci na rodičích spolupráci při výchově dítěte i po rozvodu manželství na základě vzájemné dohody, odvolací soudy by rázem neměly co dělat – kdo by se odvolával k dohodě, kterou pomáhal spoluvytvářet?

Výše uvedené body vytváří ve společnosti právní nejistotu způsobenou nepředvídatelností rozhodnutí soudce. Výsledkem je nízká efektivita práce celé justice, která jde ruku v ruce s neomezenou mocí soudců danou jim zákonem, jejich neodvolatelností a v neposlední řadě také výší jejich příjmů. A tak místo zvyšování počtu soudců by bylo na místě spíše přemýšlet o osobní odpovědnosti soudce a způsobu odměňování podle odvedené práce.

Že tyto názory nejsou jen výmyslem, ale mají odraz i mezi profesionály z řad advokátů, je možné vyčíst ze stránek ČAK. Citujme JUDr. Milana Hulíka, advokáta:

Všechny tyto pokusy o zkvalitnění však opomíjejí základní příčinu nedobrého stavu justice a v neposlední míře i základní hledisko pro určení počtu potřebných soudců v ČR. Potřebu soudců totiž není třeba určovat, vypočítávat, auditorně zjišťovat nebo vymýšlet. Určí se sama o sobě, a to na základě jediného hlediska – hlediska právní jistoty. V České republice, která je dosud právním státem jen podle ústavy, nikoli však skutečným, neexistuje totiž právní jistota. Právní jistota spočívá ve víře, že každý občan může spoléhat na to, že mu stát poskytne efektivní ochranu jeho práv, a současně, že mu pomůže prosadit jeho subjektivní, ale zákonné právo proti tomu, kdo mu v tom bude neprávem bránit. Právní jistota je i důvěra, že ve věci podobné a již rozhodnuté bude rozhodnuto podobně, zatímco v různé jiné různě. Je to víra v předvídatelnost rozsudku, v přehlednost právního řádu, ve stabilitu práva a zákonnost jeho tvorby. Víra takřka ve vše, co v Česku není, nebo v jen zárodečné podobě.

…

K soudu jde jen ten, kdo je přesvědčen, že mu soud dá za pravdu, že svoji při neprohraje v důsledku formálních vad žaloby, v důsledku korupce nebo neznalosti práva soudcem. A stejně tak k soudu nejde ten, kdo si spočítá, že by prohrál, anebo dá na radu zkušeného advokáta.

…

V takovém právním státě se pak počet sporů reguluje samočinně a déle se soudí jen opravdu komplikované věci. U české justice to ale neplatí – tam to každý zkusí, třeba mu to vyjde. Podá se žaloba, a pak se uvidí. Kdo to bude soudit, jaké kličky se v nepřehledném zákonodárství najdou, co lze čekat od odvolačky atd. Paragrafy lítají vzduchem, advokáti lobbují, shánějí se kontakty. A peníze? O těch se jen šušká. Nejde o počet soudců – jde o jejich kvalitu. Především mravní, charakterovou, duchovní a také o jejich statečnost vytvářet judikáty a jít se svým právním názorem i proti stereotypu zažitých justičních manýrů. Osobnost soudce tvoří justici. Jeho autorita, získaný respekt, zkušenosti a morální integrita. Takový soudce může soudit spravedlivě i s nedokonalým zákonodárstvím. Tedy i v České republice. Takový soudce nemůže pak desetiletou zdravou holčičku poslat na prázdniny do blázince (podrobnosti ZDE). Taková rozhodnutí pak charakterizují českou justici. Bohužel ne rozsudky řady rozumných a uvážlivých soudců, ale spíše těch, kteří by měli naplnit onu odchodnou kvótu.

Počty soudců v České republice v porovnání s Evropou

V roce 2010 měla Česká republika 3063 soudců, při přepočtu na 100.000 obyvatel nám vyjde 29,1 soudce. A právě tento ukazatel nám poslouží k porovnání České republiky s ostatními zeměmi Evropy – viz následující obrázky.

Obr. 3: Mapa Evropy s vyznačenými počty soudců z povolání na 100.000 obyvatel [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Obr. 4: Tabulka absolutního počtu soudců v porovnání jednotlivých zemí Evropy. První sloupec obsahuje název země, druhý sloupec počet soudců z povolání a poslední sloupec počet soudců vztažený na 100.000 obyvatel [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Je zřejmé, že vyspělé státy s vyspělou a efektivní justicí, od kterých bychom se mohli a také měli učit, mají počty soudců mnohem nižší. Jsou to zejména Rakousko (17,8), Švýcarsko (14,4) a skandinávské země (Norsko 11,2, Švédsko 11,5, Finsko 18,0). Závěr? V počtu soudců to asi nebude.

Počty mužů a žen mezi soudci z povolání v České republice a v Evropě

Poměrné zastoupení mužů a žen ve všech stupních soudního systému může být pro mnohé překvapivé. V České republice máme 1186 soudců a 1877 soudkyň (tj. muži versus ženy 39% / 61%)!!! Při tomto zjištění každého napadne otázka, o jakých rovných příležitostech se v naší zemi neustále hovoří? Ženy již dávno obsadily důležité pozice ve společnosti, již dávno dosáhly plné rovnoprávnosti s muži. Až se nám ty pomyslné váhy začínají vychylovat zase opačným směrem…

Zastoupení mužů a žen mezi soudci z povolání vykreslují následující dva obrázky. Právě z nich je zřejmá ona zmíněná přefeminizovanost našeho soudnictví. Porovnáme-li údaje s vyspělými demokraciemi, kde funguje efektivní soudní systém (Rakousko, Švýcarsko, skandinávské země) zjistíme, že v těchto zemích je počet mužů a žen vyrovnaný nebo muži převažují v poměru 3/2. Bulharsko, Dánsko, Německo a Rusko nezveřejnily požadovaná data, proto tyto země nejsou v grafech uvedeny.

Obr. 4: Zastoupení mužů a žen mezi soudci z povolání v jednotlivých zemích Evropy [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Obr. 5: Zastoupení mužů a žen mezi soudci z povolání podle kategorie soudů [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Z obrázku je také zřejmé, proč otcové v opatrovnických sporech mají jen pramalou šanci získat děti do péče. A i kdyby se jim to nakrásně povedlo u Okresního soudu, při odvolání ke Krajskému soudu již takové štěstí mít nemusí. A protože ve věcech rodinných není možný jakýkoliv další řádný a nebo i mimořádný opravný prostředek (dovolání), u Krajského soudu to také skončí. Této moci si jsou samozřejmě krajští soudci a soudkyně vědomi a náležitě toho využívají.

Efektivita práce soudců a soudkyň

Z předchozího srovnání již víme, že absolutní počet soudců v justici není přímo úměrný efektivitě práce soudů. Spíše naopak, země s malým počtem soudců mají efektivní a fungující justici (např. Rakousko) a naopak země s mnoha soudci mají efektivitu práce malou a justice je více či méně nefunkční (např. Česká republika).

Napadlo nás zajímavé srovnání. Zjišťovali jsme, zdali neexistuje nějaká souvislost mezi absolutním počtem soudců v dané zemi a počtem žen mezi soudci zastoupených. Jinými slovy, jestli počet žen v justici neovlivňuje výslednou efektivitu justice samotné.

Analyzovali jsme data, která pochází ze statistik orgánu Evropské Unie CEPEJ (Evropská komise pro efektivitu justice členských zemí EU). K našemu velkému překvapení jsme takovou závislost skutečně nalezli. V grafu níže nalezneme dva průběhy – fialová křivka znázorňuje počet soudců (mužů i žen) na 100.000 obyvatel pro každou zemi Evropy – modrá křivka pak poměrné zastoupení žen v justici (soudkyň z povolání). Z obrázku je více než zřejmé, že čím více má daná země soudců na hlavu obyvatele (mužů i žen), tím více má i soudkyň (žen) v porovnání se soudci (muži). Jinými slovy, nalezli jsme přímou úměru mezi neefektivností práce justice a počtem žen v ní obsažených!!!

Obr. 6: Porovnání počtu soudců (mužů i žen) z povolání na 100.000 obyvatel (fialová křivka) a poměrného zastoupení žen v justici (soudkyň z povolání – modrá křivka) pro země Evropy [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Obr. 7: Porovnání počtu soudců (mužů i žen) z povolání na 100.000 obyvatel (fialová křivka) a poměrného zastoupení mužů v justici (soudců z povolání – modrá křivka) pro země Evropy [CEPEJ 2012, data z roku 2010].

Jsme si vědomi kacířských myšlenek v předchozím odstavci. Proto, pšššt!!! Nikomu ani muk…