Rozvádíte se? Chcete dítě do své péče? Potřebujete posudek?

Žádný problém!

Jsou zde odbornice na slovo vzaté. Kontaktuje PPP v Brně.

PPP Brno

Bylo jednou jedno spokojené manželství, alespoň se jako spokojené tvářilo, rodiče žili na vesnici pohromadě v rodinném domku, dítě bylo šťastné v okruhu rodičů, bratranců a prarodičů. Bohužel, jak už to tak bývá, jednalo se o prarodiče otce. A právě tím bylo zaseto semínko sváru a červík do hlavičky maminky jak tento pokojný stav narušit, neboť se domnívala, že sem nepatří, že jsou všichni proti ní, že má přece také právo být šťastná. Co na tom, že dítko chodilo do MŠ, kde mělo spoustu kamarádu a bylo spokojené a veselé. To ještě netušilo jaké strádání a citové vypětí mu maminka chystá.

Nastal den, kdy pohár přetekl. Matka podala návrh na rozvod a návrh na uspořádání poměrů nezletilé, tehdy 5leté Anetky. Bylo to přesně 3 měsíce před zápisem Anetky do základní školy v místě bydliště rodičů. A právě zde se začala odvíjet propracovaná rozvodová mašinérie mající za cíl zpřetrhat vše, co zpřetrhat lze, a překroutit běh událostí tak, aby v konečném důsledku bylo dítě svěřeno do péče matky a otec jen zůstal s úžasem hledět, co všechno je v této zemi možné a jak právo a spravedlnost se jen zpovzdálí pýří.

Otec vždy chtěl, aby nezletilá zahájila povinnou školní docházku po dovršení šestého roku věku. Domníval se, že je dcera dostatečně tělesně i duševně vyvinutá k jejímu zvládnutí. Jaké proto bylo jeho překvapení, když matka při zápisu Anetky do základní školy před ředitelkou školy i před překvapeným otcem začala hovořit o odkladu povinné školní docházky. Anetka prý není dostatečně fyzicky, ani duševně způsobilá, je ještě dětinsky hravá, neudrží pozornost apod. Učitelka se jí to snažila rozmluvit, neboť za tu krátkou chvíli rozpoznala, že dítě reaguje zcela přirozeně jako ostatní děti v jejím věku. Pedagožka se snažila matce naznačit, že existují děti, které jsou na tom mnohem hůře, a přesto PŠD nastoupí.

Otec by zaskočen, nechápal. Nevěděl to, co ví dnes. Nepochopil, že se jednalo o počátky rozvodové strategie jak získat dítě do výlučné péče a ho zcela od výchovy odstřihnout. O tom, jak probíhal rozvod a tahání o dítě, se zmíníme někdy příště. Nyní pouze k oné pedagogicko-psychologické poradně (PPP).

Matka objednala dítko do pedagogicko-psychologické poradny v Brně, Hybešova 15. Anetka se měla podrobit testům na zjištění její způsobilosti k povinné školní docházce. Otec považoval návštěvu za zcela nedůležitou, neboť přece od malinka s dcerkou trávil svůj čas, navíc byl vysokoškolsky vzdělaným člověkem, který je sám schopen zaznamenat i drobné nesrovnalosti ve vývoji dítěte. Nebyl to tedy žádný balík. Byl přesvědčen, že jeho dcerka je zcela způsobilá školní docházce, je vnímavá, bystrá, extrovertně akční, dychtí po nových zážitcích a vědomostech. Aby nešla do školy, považoval za hazard s jejím zdravím i příznivým vývojem. Nedokázal si představit, že zcela zdravé dítě promrhá jeden rok ve školce, kde si bude hrát s panenkama.

Jaké však bylo otcovo zděšení, když po půl hodinovém výslechu dítěte si Mgr. Baumgartnerová (psycholog a speciální pedagog) oba rodiče zavolala a začala svoji přednášku o tom, jak Anetka není vůbec způsobilá zvládnout nároky povinné školní docházky, a proto jednoznačně doporučuje odklad PŠD. Odůvodňovala to nedostatečným vývojem v percepční oblasti, jak dítě neslyší, nerozezná slabiky, jak nevidí písmenka, jak si plete levou a pravou stranu, jak nesprávně drží tužku, jak je dětinská, jak neudrží koncentraci, a proto zcela určitě nedoporučuje dát dítě do školy. Otec jen s úžasem zíral, zdali skutečně ta dáma hovoří o jeho dceři. Otec neznaje poměrů, s úctou a pokorou se snažil s dotyčnou vejít v diskusi o naměřených výsledcích, dokonce i oponoval, ale záhy poznal, že je to zcela zbytečné. Zato matka jen souhlasně přikyvovala slovům Mgr. Baumgartnerové a námitky otce zesměšňovala. Odbornice Baumgartnerová ukončila seanci slovy, že tedy bude nejlepší, když dítko nenastoupí školní docházku a rodiče s ním budou chodit celý další rok na přípravné kurzy do jejich poradny – takže i zcela otevřený byznys….

Po ukončení tohoto tyátru a opadnutí prvotních emocí se otec zavřel do knihovny a začal studovat. Sám na dítku aplikoval různé testy, jako např. Kern-Jiráskův test, Edfeldtův reverzní test, apod. Také tento stav konzultoval s učitelkou v mateřské školce, kde se dověděl, že tyto testy ve školce běžně dělají, aby včas rozpoznali případnou opožděnost ve vývoji, ale Anetka byla vždy v normě, v rozumových testech dokonce převyšovala průměr. Otec tak dospěl k závěru, že je posudek z PPP zcela neobjektivní, zaujatý, hloupý a na zakázku. Případné výtky dítku kladené jsou zcela úměrné jeho věku.


Pozn. redakce:

To bylo v době, kdy jistí impotentní jedinci v poslanecké sněmovně odstranili ze školského zákona větičku, že k odkladu povinné školní docházky je zapotřebí doložit posudek příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře (§37 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon). Novela č. 49/2009 Sb. větičku pozměnila tak, že k odkladu povinné školní docházky je zapotřebí doložit posudek příslušného školského poradenského zařízení, nebo odborného lékaře. Jak snadné pro matky. Stačí zahrát divadlo před podobně smýšlejícími a je hotovo. Naštěstí za nějakou dobu se vše vrátilo zpět, ale ne zcela. Feministická loby a poslanci „bez koulí“ vytvořili tento hybrid (novela č. 472/2011 Sb.):

§37

(1) Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.

Výrok je nejednoznačný. Je tedy třeba doporučující posouzení:

  • (příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře) nebo (klinického psychologa)?

Nebo

  • (příslušného školského poradenského zařízení) a (odborného lékaře nebo klinického psychologa)?

Jsou dvě možnosti výkladu. Jak typické u českých zákonů, každý ať si vybere, co se mu líbí. Zřejmě platí varianta druhá, neboť v opačném případě by byla před spojkou nebo čárka. Ale víme my, co zákonodárce skutečně zamýšlel? A zdali náhodou na čárku nezapomněl? Na tomto příkladu je krásně vidět, jak i taková čárka ve větě mění význam zákona. V informatice by naopak platil výrok první, neboť platí úzus, že logické výroky se vyhodnocují zleva :-).


Otec byl tehdy nezkušený, neznalý věcí i situace, neschopný rozlišit o jakou blamáž a posudek na zakázku se zde jedná. Nyní by zajisté odbornici Baumgartnerovou poslal tam, kam patří. Promiňte, ale slušněji to říci nelze. Takové osoby nemají co dělat na takových místech, kde se rozhoduje o osudech dětí. Buď pedagožka porozuměla přání matky a dojemnému vyprávění o nesnesitelnosti žití s jejím mužem a matce do puntíku vyhověla, a nebo tato osoba je nesmírně hloupá a své práci vůbec nerozumí. Co je horší varianta, ať posoudí čtenáři.

Zde je onen posudek, který později samozřejmě posloužil jako jeden z důkazů u opatrovnického soudu, když otec vyzval soud, ať nahradí vůli rodičů a rozhodne, zdali je dcera způsobilá školní docházky, či nikoliv. Posudek již není tak extrémní jako ústní podání Mgr. Baumgartnerové, která zřejmé poznala, že otce nebude tak snadné opít rohlíkem a nesmyslnými bláboly. Proto zvolila již poněkud diplomatickou formu.




A jak to bylo dál? To byl pouze počátek soudního sporu o úpravě poměrů. Pokud Vás příběh zaujal, napište nám, zajistíme jeho pokračování. Nyní snad jen v krátkosti. Dcera nakonec nastoupila v září povinnou školní docházku, ale nikoliv, že matka změnila názor, ale pouze jako další krok promyšlené strategie jak otce eliminovat z výchovy své vlastní dcery. Anetka nenastoupila školní docházku v místě původního bydliště, ale 100 km daleko…

No, a kdyby se nějaká potrefená husička odhodlala zakejhat... Zde je důkaz. Vysvědčení onoho zaostalého, nedostatečně vyvinutého a školní docházky neschopného dítěte.


O tom, kdo měl pravdu, kdo lépe zná své dítě, jestli zázračná psycholožka, která po půl hodině s dítětem s klidným svědomím vytváří dalekosáhlé závěry a obří konstrukce o jeho schopnostech, nebo otec, který v celém rozvodovém řízení vystupoval jako ten nechtěný, ten který dělá jen problémy, ať si udělá čtenář sám.