Píši Vám z důvodu, neboť jsem velmi znechucen, jak se přistupuje k právům dětí, potažmo jejich tatínků. Nemám na mysli táty, kteří se nechtějí starat o své děti, nebo dělají mnohé proto, aby jejich dítě bylo s druhým rodičem co nejméně.
Můj příběh - fakta
Žili jsme spolu s partnerkou necelých 18let. Na sklonku tohoto období přišla na svět dcera Aneta - Linda. Matka byla s dcerou pět měsíců na mateřské. Poté se vrátila do práce (její vlastní rozhodnutí) a já pokračoval na „mateřské“ dalších 20 měsíců.
„Matka mi oznámila, že se stěhuje i s dcerou do Německa za novým partnerem.“
Přišel rozchod iniciovaný matkou. Nebyli jsme sezdání a já nechtěl situaci hrotit, proto jsem souhlasil s přidělením dcery do její péče. Partnerka mi písemně přislíbila, že mi nikdy nebude bránit v kontaktu s dcerou a já, pro uklidnění situace, odjel do Velké Británie. Matka se za půl roku znovu provdala za člověka žijícího v Německu.
Po 2 měsících, kdy matka z větší části pobývala v Německu, jsem poznal, že popichuje moji dceru Anetu - Lindu proti mně. Volal jsem z Anglie téměř každý večer. Z počátku s tím matka neměla problém a dceru mi k telefonu dávala. Avšak po třech týdnech mi dcera přestala říkat táto a nahrazovala to mým jménem, začala říkat, že mě nemá ráda atp.
Ještě ze zahraničí jsem zažádal o STŘÍDAVOU péči a na soudní stání jsem přijel z Anglie. Neúspěšně! Vrátil jsem se zpět a žádal několikrát opětovně o STŘÍDAVOU péči. Opět marně!
Na to mi matka oznámila, že se stěhuje i s dcerou do Německa za svým novým partnerem. V té době již manželem. Samozřejmě jsem požádal policii i soud, aby konaly. Nic, matka mi už půl roku vesele ukazuje dlouhý nos z Německa. Dceru mi „půjčuje“ jak uzná za vhodné, a pokud se to matce nehodí, prostě mi napíše, že mi dceru nepředá, i když je soudní rozsudek k inkriminovanému termínu jasně daný.
„Matka se snaží odloudit dceru od vlastního otce, kterého má ráda, přidělit cizím lidem a poslat na poněmčení. A to jen proto, že si cosi usmyslila.“
A tak si musím pro dceru dojíždět do Německa a doufat, že matka si cosi neusmyslí a dceru mi laskavě „půjčí“. Již se i stalo, že jsem odjel z Německa i po „návštěvě“ německé policie bez Lindy…
Podotýkám, že dcera Aneta - Linda nemá k trvalému pobytu v Německu souhlas otce a ani soudní rozhodnuti, které můj souhlas nahrazuje. Ani neproběhla nějaká soudní jednání ve věci. Také podotýkám, že právní zástupce matky mi podsouval prohlášení, ve kterém jsem měl souhlasit s výše uvedeným. Nikdy jsem toto nepodepsal, a přesto si matka vesele pobývá v cizí zemi s mojí dcerou.
Již se vystřídaly tři soudkyně, které měly řešit tento zločin na mé dceři. Matka si dělá co chce a absolutně nerespektuje soudní jakékoliv rozhodnutí. Mgr. Tondrová, JUDr. Pillarová a Mgr. Chrástecká - ani jednu z uvedených toto chování matky nezajímalo a vlastně to nezajímá ani OSPOD nebo policii (ta stejně nemůže nic dělat, protože je matka za hranicemi České republiky). Zatím jen ÚMPOD mi „prokázal“ laskavost a zaslal k německé justici žádost o navrácení dcery Lindy, ale od toho úřad existuje a jen způsob jakým je žádost napsána, tedy od úřadu, může toto napravit. Znění žádosti jsem i po několikeré urgenci u Mgr. Jetelinové neobdržel, abych mohl posoudit způsob, jakým úřad moji žádost zdůvodnil
„Soudy žádost otce o navrácení dcery zpět do vlasti neřeší. Ovšem vydat předběžné opatření na dodatečné povolení pobytu dcery v cizí zemi stihly za 6 dní.“
U posledního soudního stání se pobytem matky, a tedy i mé dcery Anety - Lindy, soud ani nezabýval, ačkoli jsem na toto opakovaně upozornil. Samosoudkyně Mgr.Chrástecká se zabývala jen věcmi, které absolutně nesouvisejí s únosem mé dcery do zahraničí. Podal jsem tedy žádost k německému soudu o navrácení dcery zpět do ČR.ÚMPOD ihned oznámil tuto informaci matce. Ta zase podala žádost o předběžné opatření ohledně povolení vycestování mé dcery, aby mohla s dcerou pobývat v Německu legálně. Toto „povoleni“ dostala od Mgr. Chrástecké za 6 dní!!!
Podal jsem k soudu odvolání a po 1,5 měsíci bylo předběžné opatření o „povoleni vycestovat“ zrušeno jako chybné, avšak bez možnosti odvoláni. Matce byla uložena povinnost předávat mi moji dceru Anetu - Lindu v místě obvyklého pobytu (trvalého) a to v Praze. Matku toto vůbec nezajímá a já si pro dceru dojíždím do Německa, jako by žádné soudní rozhodnutí neexistovalo. Matka mi na to jen sdělila, že ji to nezajímá a je to vlastně tak, jako to bylo dříve, totiž, že bez povolení soudu i mého, si s dcerou děla co se ji zlíbí…
I do Německé školky byla dcera umístěna, aniž by mi tohle závazné rozhodnutí matka oznámila. Nyní čekám na to, až se německý soud ujme případu…
Je třeba zkoumat otce, zdali je na duchu zdráv
„Nyní bylo ustanoveno zkoumání soudních znalců z psychologie, aby posoudili, zda jsem dostatečně na duchu zdráv a psychicky na úrovni, abych mohl svoji dceru vychovávat.“
Píši z důvodu, aby se lidé, kteří to myslí s právem a hlavně s právem děti vážně, chytili za nos a nenechali matky dělat s dětmi, co se jim zlíbí. Pak se tátové domáhají nekonečné roky svých dětí a mnohdy marně. Ztrácí kontakt se svými dětmi a tyto pak odmítají své táty, ač své tatínky měly rády. Vlastně tyto děti dělají jen to, co si jejich matky přejí. Dávají tak návod dalšímu pokolení o tom, jak se má chovat k jejich potencionálním potomkům, k jejich PRÁVU NA OBA RODIČE.
Nyní (současně se zamítnutím pobytu mé dcery), bylo ustanoveno zkoumání soudních znalců z psychologie, na to, aby posoudili, zda jsem dostatečně na duchu zdráv a psychicky na úrovni pro to, abych mohl svoji dceru vychovávat, pokud ji budu moci vůbec vídat.
Jen se ještě zmíním, že jsem o svěření dcery do svojí péče neusiloval, ale střídavá peče je za dané situace, kdy matka pobývá ilegálně s mojí dcerou v Německu, z hlediska budoucnosti mé dcery, zcela diletantským řešením.
„Dle mého názoru jde jen o to, jak vyrobit „pádný“ argument k legalizaci únosu dcery do cizí země, kdy iniciátorem rozvratu rodiny byla zcela zřetelně matka.“
Dle mého názoru nejde o to zkoumat mne jako tátu, zda jsem schopen své dceři do života něco předat, ale „vyrobit“ pádný argument pro to, aby bylo možno matce zlegalizovat únos do cizí země, nerespektování soudního rozhodnuti, potažmo otočit proti tátovi unesené dcery i tento případ, kdy iniciátorem rozvratu rodiny byla matka, a to v době, kdy byl táta dítěte na mateřské, a kdy se jasně ukazují morální a duševní vlastnosti matky bez jakéhokoli zkoumání „odborníků“.
Z mé vlastni zkušenosti o tom, jak se k jasným faktům postavil soud, si nedělám žádné iluze, že by se toto soukolí systému určeného na odebírání děti od tatínků, kteří se o své děti chtějí starat, začalo točit proti obvyklému směru, nebo se jen nepatrně zadrhlo. A nic na tom nemůže změnit žádné „vyšetření“ táty dítěte. A jen je s podivem, že tohle "zkoumání" mne jako otce, nikdo nepožadoval v době, kdy jsem byl s dcerou Anetou - Lindou na mateřské. Tehdy se to asi matce ještě asi hodilo.
Zájem matky je zřejmě nad zájmem dítěte
„Je úsměvné, jak jsou tátové dětí poslušní při žádání o právo na výchovu vlastních dětí…“
Je úsměvné, jak jsou tátové dětí poslušní při žádání o právo na výchovu vlastních dětí… Pokud se vzepřou, ba jen náznakem, je ve věci rozhodnuto… otec je agresivní a sobecký… tedy nevhodný vychovávat dítěte. TEČKA. Proč se takto tvrdě nepostupuje i s osobami, které moje dcera „dostane“ jako náhradní otce a to v podobě nových partnerů? V tomhle konkrétním případě, nový partner je rozvedený a svoji první ženu opustil, ačkoli tato měla malé dítě. Zůstala bez prostředku a tento „otec“ zmizel v zahraničí… A já mám nyní věřit, že se takový člověk bude chovat lépe k cizímu „vyženěnému“ dítěti lépe než k vlastnímu?
Nechci, aby se moje dcera stala „pokusným králíkem“ v novém prostředí. U mne jako u táty, má jistotu, že ji nikdy neopustím a bude mít u mne trvale zázemí pro život. Pokud se matčin životní veletoč nepovede a dcera bude opět katapultována kamsi po nějaké době, budou možná matčiným cílevědomým směřováním zničeny veškeré citové vazby mezi dcerou a jejím biologickým otcem. Píši možná, neboť jsem si jist, že Linda je velmi citové zakotvena ke mně, ke svému tátovi. Ale pokud bude matka dělat, co se jí zlíbí a nebude mi dceru půjčovat rozsudek - nerozsudek, tak odloučení může napáchat hodně škody v mysli mé dcery. Podotýkám, že již dvakrát mi matka odepřela Lindu, ač jsem si pro dceru přijel do Německa. Toto je zaznamenáno jak na policii ČR, tak i na policii ve Stranbergu,v Německu.
Tato moje reakce je jen produktem mého snažení se domoci práva mojí dcery na tátu, či mého, kdy i zákon jasně říká, že OBA rodiče jsou povinni se starat o své děti, pokud tomu nebrání zvláště závazné důvody. Pokud mezi „ony“ důvody ovšem nepatří sobecké rozhodnuti, v zájmu zhrzené matky. Matka moji dceru nejen vytrhla z bydliště a místa, které bylo jejím obvyklým, ale i zamezila styk s prarodiči a nyní se snaží ještě o to, aby se co nejméně učila český jazyk.
Že by naděje u Ústavního soudu?
Pár týdnů před tímhle dopisem jsem se dozvěděl o výroku Ústavního soudu, ohledně střídavé péče. I to značně zvedlo mé sebevědomí ve věci střídavé péče, když přes všechna soudní stání bylo toto sebevědomí systematicky zašlapáváno tím, že soudy přehlížely matčino konání proti soudním rozhodnutím. Zdálo se, že soud zajímala pouze osoba otce, avšak práva otce či práva mé dcery nikoliv.
Pokud soudkyně do odůvodnění napíše, že bylo zjištěno, že otec nezletilou nazývá Lindou, ač matka Anetkou a toto bylo uvedeno jako jeden z důvodů, proč byla zamítnuta střídavá péče… Co si o tom myslet? Moje dcera má v rodném listě uvedeno v kolonce jméno Aneta Linda H. Když chceš psa bít, hůl si najdeš.
Jen chci ještě podotknout, že se dcery nikdy nevzdám a nikdy ji dobrovolně neodevzdám do rukou cizích lidí včetně matky, aniž bych měl právo alespoň částečně eliminovat takový vzor chování do budoucnosti mé dcery Anety Lindy H.
Jsem s pozdravem a přeji hezky den.
D. H.