Problematice péče o dítě jsem dosud nevěnoval moc pozornosti. I přes to, že se mě to v podstatě přímo týkalo, jsem bral události svého života jako běžné. Tedy něco, co není potřeba dál řešit. Události v mém okolí mě ale přinutily hodně se zamyslet. Můj známý musí s bývalou partnerkou řešit péčí o svého syna. A jelikož není nad rozumnou domluvu dvou dospělých lidí, došlo až na soud.


Nedávno publikovaný článek v časopise Respekt (Krásný nový rozvod: Respekt 23/2017) mu dodal naději, že by něco mohlo být při rozhodování soudu třeba jinak. Pro bližší informace bude lepší, když si tento článek přečtete. Ve zkratce se jedná o snahu dát oběma rodičům stejnou šanci podílet se na společné výchově dětí i přes někdy až příliš vysoký tlak protistrany na výhradní péči.

O vhodnosti podílu obou rodičů na výchově dítěte se napsalo již mnoho prací a sociologických studií (např.: VÁVROVÁ, G.: Vliv neúplné rodiny na psychosociální vývoj dítěte; 2010). Základním poznatkem je, že děti to období boje rodičů přežijí, ale často s následky různého rozsahu. Pokud jedna ze stran opravdu hodně tlačí, může se ten druhý rodič od svého synka nebo dcerky dozvědět, že ho/ji nemá rád, že jí ubližuje, že s ním nechce být a podobně. Myslím, že se tomu říká syndrom zavrženého rodiče a o tom se také píše. Samozřejmě to nezahrnuje případy skutečného násilí na dětech nebo dokonce týrání – to je jiná kapitola. To o čem píši, jsou spíše následky boje rodičů, kde si jedna, druhá, nebo obě strany řeší vzájemné spory a komplexy.

V našich podmínkách bývá ten, kdo „více tlačí“, právě matka a otec je jaksi přirozeně znevýhodněným hráčem. A kdyby se náhodou snažil bránit, je označen za „hysterku“, protože to moc řeší. A když to moc neřeší, nebo ustoupí, taky se to otočí proti němu, protože se vlastně o dítě nezajímá a je mu to jedno. Systém je nakloněný matce z nějakých, zřejmě vývojových důvodů. Tím pádem se otec, jako druhá strana, musí snažit o hodně více. A pochopitelně musí být na všechno připravený, připravený lépe, než jeho bývalá partnerka. Neoficiálně se počítá s tím, že otec to moc řešit nebude, snadno se vzdá, řádně nedomyslí situace narafičené partnerkou a její advokátkou. Otec se stává snadnou kořistí, která může být lehce rozdupána a rozporcována protistranou.

Já již chápu svého tátu, proč nevytáhl do otevřeného boje proti mé mámě, když se rozcházeli. On nebyl bezchybný (to nejsme samozřejmě nikdo), ale v takových situacích jsou pouze ďáblové a světice a nic mezi tím. Když jsem si sečetl, s čím by šel do bitvy, tak by se to dalo přirovnat k praku proti buldozéru, jehož kabina je zasklená, takže tím kamínkem z praku by řidiče ani nešlo trefit. Jednoduše by ho zřejmě převálcovala, on by dosáhl akorát toho, že bychom se již nevídali. A doma by mi to jistě „řádně“ vysvětlili, jak se věci mají.

Kdo by dnes potřeboval v takové situaci poradit, může zkusit web www.KdeJsiTato.cz. Tátové tam najdou informace, jak se bránit a maminky zase jednoduchý návod, jak tatínka odstavit. Každý tam najde, co potřebuje. Je to tam popisováno opravdu hezky. Ovšem je potřeba říci, že sekce pro maminky je psaná trochu s nadsázkou. Na webu je taky od roku 2015 aktivní petice za změny v české justici ohledně péče o dítě 13 změn opatrovnické justice (rovná práva pro oba rodiče nejen pro výživné, ale i výchovu). Moc podpisů zatím nenasbírala. Myslím, že je to škoda a každý chlap, co se rozhodl mít s nějakou ženou děti, by to měl podepsat, nebo se o to alespoň zajímat. Tedy, pokud má o podíl na výchově svých dětí zájem. Protože dnes jeden nikdy neví…

http://www.prvnipomockvalitne.cz

J. K.