Vážená redakce,

pocházím ze Slovenska a vdala jsem se do Čech. S manželem jsme se vzali v roce 1998. Téhož roku se nám narodil první syn. Po 7 letech jsme si postavili dům na vesnici a narodil se druhý syn. Oba jsme pracovali doma. Já podnikala v oblasti kosmetiky, manžel jako finanční poradce.

Po 6 letech mi manžel na mé narozeniny oznámil, že má novou přítelkyni, kterou „asi miluje“, a chce se dát rozvést. Byla jsem v šoku! Prosila ho, aby se neunáhlil, protože jsem si nevěděla představit, co bude dál.

„Navštívil nás opatrovník. Vyslýchal obě děti kvůli tomu, u koho a kde chtějí bydlet.
Starší syn řekl, že má rád oba rodiče, ale nechce se stěhovat.“

S rozvodem jsem samozřejmě nesouhlasila, jelikož jsem v koutku duše doufala, že to bude opět nějaký náhlý úlet z manželovy strany. Jenomže nenechal se mými slovy nijak odradit, tak si přítelkyni nastěhoval k nám do domu ještě před rozvodem. Znal mě asi dobře, protože věděl, že tuhle situaci dlouho nevydržím a tím mě vyštve z baráku. Co se mu vlastně povedlo. Přestěhovala jsem se tedy s mladším synem do menšího bytu ve městě a tím vlastně přišla o práci. Starší syn zůstal na domě, jelikož měl poslední 2 roky studia na základní škole, která byla hned poblíž našeho domu, a prosil mě, že se nechce stěhovat kvůli kamarádům a škole. Jeho prosbě jsem vyhověla.

V lednu mi přišlo oznámení od soudu – Návrh otce na úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu před i po rozvodu. Má reakce byla šoková!! Volal mi asi po týdnu od podání návrhu, že se chce se mnou domluvit. Jeho slova začínala otázkou, jestli budu mít na to, abych uživila obě děti. Dala jsem mu kladnou odpověď s tím, že bude muset přispívat na děti i na mě, jelikož mě připravil o práci. Jeho výhružky neměly konce: on na mě platit nebude, děti si vezme do péče obě, z baráku mi nic nedá… Dostala jsem strach. Věděla jsem, že má spoustu známých a mé obavy se potvrdily. Následující týden přišel s návrhem: staršího syna si ponechá v péči on, mladšího syna mi ponechá, jelikož v budoucnu na jeho výchovu nebude mít dostatek času a bude na něj přispívat 3.000,- Kč/měsíc.

„Opatrovník nám sdělil, že se přiklání k tomu,
aby sourozenci byli rozděleni, že to vlastně ani nevadí.
Budou se vídat 2x do měsíce o víkendech a to by jim mohlo stačit.“

Dle nařízení soudu nás navštívil opatrovník z MÚ, který byl, jak jsem se dozvěděla později, známý mého manžela. Vyslýchal obě děti kvůli tomu, u koho a kde chtějí bydlet. Starší syn řekl, že má rád oba rodiče, ale nechce se stěhovat. Mladší syn (bylo mu tehdy necelých 6 let), z toho rozum moc neměl, ale citově byl na mě hodně vázán. Opatrovník nám sdělil, že se přiklání k tomu, aby sourozenci byli rozděleni, že to vlastně ani nevadí. Budou se vídat 2x do měsíce pouze o víkendech a to by jim mohlo stačit. Manžel mi řekl, ať s tím návrhem opatrovníka souhlasím nebo mi ze SJM nedá ani korunu. A abych aspoň něco dostala ze SJM, tak jsem držela jazyk za zuby a tiše souhlasila. Opět jsem měla strach. Věděla jsem, že manžel má právníka, já na něj neměla.

Zašla jsem na MÚ odbor sociálních věcí pro nezletilé a podala stížnost na opatrovníka, který nás navštívil. Nesouhlasila jsem s rozdělením dětí. Paní, která tam pracovala, mi sepsala nějakou žádost, ale nebyla mě vlastně ani zapotřebí. Manžel mi přinesl dohody sepsané právníkem o vypořádání SJM a také dohodu o dětech. Nestačila jsem se divit! Dům byl odhadcem (opět známý mého manžela) vyčíslen na neskutečnou cenu. Pokusila jsem se tedy o nový odhad. Byl vyčíslen na přiměřenou odpovídající cenu, ale u mého manžela neobstál. Použil se tedy manželův odhad.

„Starší syn se svěřuje do výchovy otce, mladší syn do matčiny péče.
Otec bude přispívat měsíčně 3.000 Kč.
Matce se výživné nestanovuje s ohledem na její příjem a poměry.“

Byl soud. V jednací síni jsem stála na levé straně sama, po pravé straně manžel s právníkem. Soud trval necelých 15 min. Jenom se podaly papíry před soudkyni, ta vše přečetla a vyřkla rozsudek: „Starší syn se svěřuje do výchovy otce, mladší syn do matčiny péče. Otec bude přispívat měsíčně 3.000 Kč. Matce se výživné nestanovuje s ohledem na její příjem a poměry.“ Nevydala jsem ze sebe ani hlásku odporu. Při odchodu jsem si stačila všimnout, jak můj ex-manžel přistoupil spolu s právníkem k soudkyni a podávali si všichni ruce s úsměvem na tvářích.

Týden jsem probrečela. Nechtělo se mi tomu ani věřit jak vše proběhlo hladce dle plánu mého bývalého manžela. Ale rozvodem to neskončilo. Po půl roce od rozvodu mě starší syn požádal, jestli by nemohl jít ke mně. Necítil se u otce dobře kvůli častým hádkám s otcovou přítelkyní a také, že se o něj otec nestará. Bylo mě to naprosto jasné, že otec nebude zvládat péči a výchovu syna, jelikož byl i za našeho manželství pracovně vytížen. Zašla jsem tedy na MÚ spolu se synem a požádala o sepsání nového návrhu péče o nezletilého. Paní vyslýchala syna, ale ten reagoval slovy, že má strach z otce a bojí se jeho reakce. Řekla mu, že se bát nemusí a u soudu vypovídat také nemusí, stačí, když napíše své pocity. Tak se i stalo. Žádost se spolu se sepsanou výpovědí syna poslala k soudu. Po pár dnech mi volala paní z MÚ, že ji navštívil můj bývalý manžel a žádal o storno výpovědi staršího syna. Do 3 týdnů přišla ze soudu odpověď: „Návrh matky se zamítá, jelikož není důvod měnit péči a výchovu nezletilého.“ Po přečtení rozsudku soudu se mi podlomily kolena.

Je to už 3 roky od rozvodu. Starší syn studuje Střední vojenskou školu v Moravské Třebové, kde je také ubytován. Přál si to jeho otec. Mladší syn je už ve 3. třídě základní školy. Nic se od té doby nezměnilo. Bývalý manžel je vlastně spokojen. Starší syn je na intru, školu a vše s tím spojené hradí stát a chodí na víkendy domů, z toho 2x týdně ke mně. Mladší syn ho navštěvuje rovněž 2x týdně o víkendech.

Teď si sepisuji žádost o zvýšení výživného na mladšího syna, jelikož jeho potřeby a nároky vzrostly. Tak jsem jenom zvědavá, jak to dopadne. Mám takový pocit, že negativně.

S pozdravem

Monika