Kde jsi táto?

A je to tady. Přinášíme komplexní přístup k určování výživného. Skončeme jednou provždy s nesmyslnými dohady, kdy jedni mají málo a druzí chtějí více. Zkušení vědí, že v této hře jde o dítě až na posledním místě. Inspirujme se v zahraniční, avšak i selským rozumem snadno dospějeme k podobnému závěru.

Obecně lze říci, že existují tři základní způsoby určování výživného:

1. Precizní analýza možností a schopností rodičů

Nejpřesnější metoda, která přistupuje ke každému rodiči individuálně. Zohledňují se aktuální možnosti a schopnosti rodiče, vytváří se protokol o vyživovací povinnosti, jako když vyplňujete daňové přiznání. Metoda je pracná, ale přesná a nemůže se stát, že povinnému bude vyměřeno výživné, které není schopen splácet. Metoda zohledňuje životní úroveň rodičů i životní úroveň vyživovaných osob (dětí i dospělých). V konečném důsledku jsou vypočtené životní úrovně rodičů a dětí v zásadě shodné, jak nám ukládá zákon.

2. Metoda mnoha koeficientů

Metoda vychází z předchozího přístupu, ale již se detailně nezkoumají poměry rodičů, nýbrž se použije vhodných vzorečků podle určitých pravidel – nejčastěji měsíčního příjmu po odpočtu zdravotního a sociálního pojištění, počtu vyživovacích povinností, průměrných životních úrovní, průměrných výdajů na chod domácnosti, apod. Příkladem může být nově zavedený model v Nizozemsku:

3. Metoda jednoduchého vzorečku

Metoda je rychlá, jednoduchá, vzoreček triviální. Pouhým vynásobením čistého měsíčního příjmu a koeficientu z tabulky získáme výslednou vyživovací povinnost pro jedno dítě. Metoda nezohledňuje aktuální možnosti rodiče, např. hypotéku, nájem, ba ani péči o novou rodinu. Původní metoda předpokládá použití prostého součtu pro více vyživovacích povinností. Tím se však povinný rodič snadno dostává do začarovaného kruhu dluhů, neboť již tři vyživovací povinnosti jsou často nad rámec jeho reálných příjmů, aniž by on sám nespal pod mostem. O založení nové rodiny a vyživování partnerky s dítětem si takový rodič může nechat jen zdát.

Příkladem může být Rakousko, kde jsou ovšem stanoveny limity pro výživné a procentuální sazba se mění podle počtu dětí. U nás je známá zjednodušená verze rakouského modelu v podobě doporučujících tabulek bývalé ministryně spravedlnosti JUDr. Daniely Kovářové z roku 2010 (ZDE), která však nezohledňuje vůbec nic.

Pro inspiraci uveďme, že v Nizozemsku je běžnou praxí, že u nekomplikovaných rozvodů, většinou s jedním nebo dvěma dětmi, se použije metoda jednoduchého vzorečku. Teprve u více vyživovacích povinností, komplikovaných majetkových poměrů a složitých životních úrovní se přikročí k důslednému zkoumání poměrů rodičů. Také platí, že povinný si může vybrat, buď využije jednoduchého vzorečku a podle výše svých příjmů snadno zjistí alimenty, které mu vyměří soud, anebo dá přednost detailnímu zjišťování svých možností podle předepsaných pravidel. V prvním případě stačí doložit své příjmy, v případě druhém je dokazování komplikovanější.

V každém případě nesmíme zapomínat, že soudem stanovené výživné by se nikdy nemělo stát trestem ani nástrojem represe, jak se tomu dnes bohužel děje. Naopak, musí být vyjádřením svobodné vůle – náhradou povinnosti poskytnout svému dítěti péči, povinností hradit výživné: „Nechceš se rodiči starat o své dítě? Dobrá! Bude ti jako náhrada vyměřeno výživné k rukám druhého rodiče.“ A v takovém případě ať je nemilosrdně vymáháno. Dnes je však situace jiná, otce dítěte se nikdo na nic neptá, ten je automaticky uvržen do role platiče. Druhému rodiči (matce) se dítě svěří do výlučné péče a navzdory všemu se jí žádná vyživovací povinnost soudně neupraví.

Jsme přesvědčeni, že precizní analýza možností a schopností rodičů a spravedlivé rozdělení úspěchu rodiče mezi sebe a všechny vyživované osoby povede k omezení fenoménu neplatičů alimentů v naší společnosti. Stát ušetří na vymáhání výživného, děti nebudou strádat a rodiče získají tolik potřebnou motivaci k aktivní výchově vlastních dětí. Nezbytné jsou rovné podmínky mezi rodiči, které způsobí, že vyživovací povinnost se stane okrajovou záležitostí, neboť výživa je podmnožinou výchovy, nikoliv naopak, jak se mnozí mylně domnívají.

Věříme, že náš protokol výživného najde širokého uplatnění a zejména podnítí k diskusi jak řešit problematiku výživného na parlamentní úrovni.

Napište nám, co si o tom myslíte…

PŘEJÍT K PROTOKOLU VÝŽIVNÉHO